Amanda se vrací!

Bráško? Pomoc! 2.kapitola

16. listopadu 2016 v 7:00 | Amanda Uchiha |  Bráško? Pomoc!
Mám tu druhý díl mé nejnovější povídky. Tenhle je o něco delší :)






Ráno jsem se probudila ve své posteli. Ležela jsem na břichu, cítila jsem desinfekci ve vzduchu. Matka mi rány vydesinfikovala, obvázala a uložila mě do postele, tak jako vždycky. S většími obtížemi jsem vstala, dokulhala jsem se do koupelny. Strhla jsem ze sebe oblečení i obvazy a stoupla si pod vlažný proud vody. Uslyšela jsem otevření dveří a poté i jejich zavření. Stála jsem zády ke dveřím. ,,Chceš ta záda pak natřít?" zeptal se mě hluboký mužský hlas mého otce. Jen jsem zavrtěla hlavou v odmítnutí. Povzdechl si ,,Promiň že jsem tě tak zřídil, ale naštvali mě v práci a korunu tomu nasadil tvůj pozdní příchod." Dívala jsem se na svoje ruce a snažila se z něj nepozvracet. Lhář jeden! takhle se mě snaží vždycky ukolébat a já mu na to několikrát skočila, ale teď už ne , nejsem tak hloupá abych si to numěla spočítat. ,,M-můžeš...můžeš j-jít p-prosím?" Zeptala jsem se. ,,JO stejně musím do práce" řekl a už ho nebylo. Rychle jsem se osušila, udělala si svačinu a utíkala s taškou přes rameno do školi, slyšela jsem, že dnes má dojít nějaký nový žák. No super další člověk koho se budu bát.

Doběhla jsem do své třídy a zaplula do své samotné lavice na konci třídy. Zazvonilo,zvedla jsem hlavu, upravila si svou dlouhou bílofialovou afinu na stranu, míma fialovíma očima jsem zamžourala po třídě a poslouchala jsem výklad.
Uprostřed hodiny někdo zaklepal, paní učitelka ho pustila dál. Byl tam nejen ředitel, ale i někdo koho jsem v životě neviděla. Kluk měřící zhruba 190 cm, s nádherně modrýma očima, uhlově černými vlasy na ježka a sněhobílou pletí, na tváři mu hrál přívětivý úsměv, ale já se ho stejně bála. Zamyslela jsem se, a z mého zamyšlení mě vyrušily až přibližující se kroky, zvedla jsem hlavu. On jde ke mě! Začala jsem zrychleně dýchat a rozbušilo se mi srdce. Už jsme říkala jak se strašně bojím lidí?! Přisedl si ke mě a usmál se na mě ,,Jsem Satsuki Okamuro" ,,Juta Amaidesu" odpověděla jsem šeptem, a posunula jsem se co nejdál od něj.

Uběhlo několik týdnů od mého seznámení se Satsukim. Celkem jsem si na něj zvykla. Satsukimu věřím jako nikomu, ví i o mích problémech s otcem. Teda spíš jsem mu to před chviličkou řekla a on teď vyšiluje. ,,Ale Juta-chan to tak nemůžeš nechat! Musíme na něj zavolat sociálku!" vyvalila jsem oči. ,,Jsi blázen! víš co by mi udělal, kdyby se dozvěděl, že jsem ho práskla?!" zařvala jsem na oplátku. Zazvonilo na hodinu, položila jsem si hlavu na lavici, ještě že je to poslední hodina, aspoň se vyhnu Satsukiho vyptávání. Se zazvoněním ohlašující konec školi jsem si zbalila věci a pomalím neuspěchaným krokem jsem se vydala domů.

Otevřela jsem dveře, v předsíni mě přivítala příjemná vůně rizota, což byl nezvyk. Potichu jsem se proplížila do kuchyně, kam jsem opatrně strčila hlavu a musela jsem si zvedat bradu ze země. Otec stál otočený ke kuchyńské lince, v mojí růžové zástěře a usmíval se, on se usmíval! ,,Jsem doma" řekla jsem nepřítomě. Otec se na mě otočil, odložil núž a šel mě přivítat. Zvedl ruku a já se pod ní instinktvině skrčila, a čekala na nepřicházející bolest. On se zasmál a pohladil mě po vlasech. Cukla jsem sebou víc, než kdyby mě udeřil.

,,Nemusíš se mě bát hmm" zvedl mi hlavu, chycením brady. Odklonila jsem pohled ,,M-Mohla bych jít zítra ke kamarádovi?" podívala jsem se mu nejistě do očí. Znovu se usmál ,,můžeš" políbil mě na čelo, cukla jsem sebou, a odešel dodělat to božsky vonící rizoto. Sedla jsem si na židli ,,Dneska máš dobrou náladu" poznamenala jsem spíš pro sebe. ,,hmm to máš pravdu" ušklíbl se.
Po dodělání a snědění obědu jsem se šla vysprchovat, udělat si úkoly, a zalezla jsem do postele.

Do polospánku mě přivedlo prásknutí mích dveří, a ze snění mě doprobudil něčí hrubí dotek, ten někdo si mě přehodil přes rameno jako pytel brambor, a nesl mě do mě znepřátelené místnosti. Připl mi ruce do okovů, strhl ze mě oblečení a vydal se pro bič. Po očku jsem ho sledovala, vytáhl trojku. Stoupl si za mě a rozmáchl se, jedna dvě tři a mnoho dalších ran spadlo na moje záda. Byla to sice jen trojka, ale po tom co mě včera tak zřídil mi tím bičem ty sotva den staré strupy rozdrásal.
Když skončil, vyčistil mi rány, obvázal mi záda a uložil mě do postele...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 5. prosince 2016 v 22:04 | Reagovat

Vážně máš zajímavé nápady, dobré náměty, ale (promiň) nepíšeš to čtivým způsobem, který by čtenáře dokázal opravdu pohltit :-|
Každopádně, pokud se nebojíš trochu kritiky, ráda bych ti nabídla kontakt na mě, kde bysme mohli blogování probrat... Nemyslím si, že jsem nějak dobrá v tom, co dělám, na druhou stranu si ale umím všímat chyb - a to ti tedy nabízím jako možnost se zlepšit :-)  protože si pořád myslím, že se můžeš v psaní docela dobře vybarvit :-D
Takže kdybys chtěla, u mě na blogu mám kontakt na sebe na skype, případně mi ty tady můžeš zanechat svůj.

2 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 9:07 | Reagovat

[1]:: děkuji. Kritiky se nebojím, určitě by se mi hodila pomocná ruka.

můj skype je :Okami Taiga

3 Sakurako-Neko Sakurako-Neko | Web | 8. prosince 2016 v 10:37 | Reagovat

[2]: Super, tak pokecáme :-D  Až přijdu domů, kouknu na to ;-)

4 Majo Majo | Web | 19. prosince 2016 v 18:38 | Reagovat

Až na ty chyby to bylo fajn :3 je mi ji hrozně líto, snad se brácha brzo vrátí a pomůže ji :3

5 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 19. prosince 2016 v 18:42 | Reagovat

[4]:: Ty chyby se budu do příště snažit odstranit :)
Její brácha tam dojede neboj :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama