Amanda se vrací!

Vše jde do kytiček...znovu

20. ledna 2017 v 12:03 | Amanda Uchiha |  Jednorázovky
Ahoj kulíšci. Omlouvám se, že jsem nevydala tu povídku jak jsem o ní mluvila, ale onemocněla jsem a nebyl na to čas.
Ale mám tu povídku, Vše jde do kytiček...znovu. Je to delší, než normálně píšu tak si to užijte :D



Házená a můj tým, před několika měsíci to byla má jednina pravá vášeň, dokud se mi nestala ta nehoda kdy jsem půl roku nemohl hrát, vyvíjet svůj styl hry, ani pomáhat týmu se zlepšením.
Co jsem ale nečekal, bylo to, že se můj tým i beze mě zlepšil a to hodně.
Snažil jsem se je dohnat, ale bylo to nemožné- čím blíž jsem byl jejich silám, tím se ode mě byli dál a já mohl sledovat pouze jejich vzdalující se záda. Chtěl jsem to vzdát, ale ony pohledy co na mě všichni v týmu vrhali, ty pohledy co říkali: "Jsi nejslabší článek týmu!" To právě díky nim jsem se vzchopil a začal bojovat.
Jejich záda se znovu začala vzdalovat, ale já to tak nenechal. Potřeboval jsem pomoc a proto jsem si o ni řekl.
Můj nejlepší kamarád a taky hráč házenkářského týmu, mě podržel. Pomohl mi na nohy, když jsem spadl, zastával se mě, když mě všichni odsuzovali, pomáhal mi s tréninkem a já se do něj chtě nechtě, zamiloval, a tak jsem začal upadat do deprese, choval jsem se jinak, byl jsem uzavřenější a nedůvěřivý.

Zase jsme vyhráli. Zatímco ostatní se radovali, objímali, no prostě slavili vítězství, já seděl na lavičce se sklopenou hlavou a zavřenýma očima. Trenérka nám oznámila, že máme jít do šaten, že má pro nás odměnu za náš výkon, ale já odmítal...Odmítal jsem odměnu za práci mých spoluhráčů.

Dny se vlekly, já se stále stával uzavřenějším, až mi to jednou někdo řekl a ne dvakrát hezkým způsobem. Ano byl to ON, můj zachránce, řekl mi, že jsem jako balvan, bez citů, ledový kámen. Ano krásně mě to přirovnal a já blbec mu to řekl, řekl jsem mu co k němu cítím, ale než mi stačil něco říct, zbaběle jsem utekl, nechávalíc ho za sebou jako oni tenkrát mě.
A v tom jsem si to uvědomil, nechci být jako oni! Nebudu stejný! Ustal jsem v běhu, otočil se na vykuleného blonďáčka, do kterého jsem se zamiloval a jemně se usmál, on ke mě přiběhl, objal mě, a řekl ta čtyři slovíčka, která mi změnila život "Taky tě mám rád."

Od té doby jsem se dal dohromady, stal jsem se dnem k jeho noci, stal jsem se polovinou jeho duše a on polovinou té mé. Byli jsme duo, sehraní a doplňující svoje schopnosti.
Samozřejmě, že se něco muselo stát a překazit mi hru. V tělocviku se odhlasoval basket a já, jako nejvyšší z našeho poskládaného školního týmu, šel na rozskok. Společně s mím spolužákem, který je o asi deset centimetrů vyšší než já, jsme vyskočili a snažili se ukořistit míč. Vyskočil jsem výš a získal míč pro nás. Ale to mě něco stálo, jak jsem dopadl z té výšky, špatně jsem došlápl na levou nohu, ve které mi až ohavně křuplo. Podařilo se mi ustát dopad, abych nespadl, ale noha na tom moc dobře nebyla.
Ale já nechtěl zklamat svj tým, znovu ne, a tak jsem se rozeběhl za spoluhráči, kteří se zatím pomalu dostávali blíž ke koši. Ihned jsem dal vědět o tom, že jsem ve hře, a to okamžitým výskokem, následovaným mým zavěšením na koš.
Ano tohle je moje hra, nikomu nedovolím očerňovat pověst mého týmu, ať to stojí, co to stojí!
Po pár minutách jsem na noze nemohl skoro stát a korunu tomu nasadil můj další koš. Ano většinou se na koš skáču a nejinak tomu bylo i v tomto případě, ale dopad byl jiný, nepodařilo se mi dopadnout na pravou nohu a já jsem se skácel k zemi, no jo na zlomeniny se nestoupá.

Paní učitelka okamžitě zastavila hru a mí spoluhráči ke mě přiběhli, vysvětlil jsem jim situaci a můj miláček na mě začal řvát, že jsem nezodpovědný děcko a, že se mi to ještě zhorší. Chtěl mi pomoci, ale já ho nechtěl zatěžovat, a přes zatnuté zuby jsem se dobelhal na lavičku.

Zavolalo se mé mamce a já jel do nemocnice na rentgen. Řeknu vám na to jen jednu větu: Nesnáším skákání po jedné noze!
Doktor, i rentgen, potvrdil mou blbost převtělenou za zlomeninu. Znovu jsem byl pod kytičkami, nemohl jsem hrát. Sotva jsem se zvládal osprchovat a nenamočit si při tom sádru, kterou mimochodem nesnáším!
Zase jsem začal být podrážděný a ani na nějáké postelové hrátky s mím miláčkem jsem neměl náladu.
Přál jsem si celý svět, celé to ohavné léto poslat do nepatřičných míst, jak já léto nesnáším, ty ptáčky co tak "krásně zpívají", každý člověk se usmívá jako já nevím co, a můj miláček má chutě, a na mé noze je ještě pořád ta ohavnost, sádra!
Fajn přeháním, už mi ji mají za týden sundat, a pak mě čeká další měsíc rehabilitace.

Všechno dopadlo dobře a já zase můžu běhat po hřišti jako po rozkvetlé louce a konečně se mi vrátila i chuť do života, vrátili se mi i jiné chutě a toho se muselo ihned využít!
Zavolal jsem svému blonďatému pokladu, jestli nemá čas. Překvapivě- ano.

Když jsem dorazil, něco strašnou rychlostí rozrazilo dveře a ta blonďatá šmouha se mi pověsila na krk. Usmál jsem se a políbil své blonďaté koťátko na rty.
"Tohle mi tak chybělo," zamručel jsem položený na posteli s blonďáčkem ležícím mi na hrudi.
"To ti chyběla jen ta postel?" podíval se na mě mírně ublíženě.
"Ale jistě , že ta postel. A víš proč? Protože je tvoje a ty by jsi mě tu nenechal samotného," odvětil jsem a musel jsem se usmát nad jeho rozkošným úsměvem. Můj malý Uke se natáhl pro moje rty a já mu se spokojeným mručením vpletl ruku do vlasů a do polibku se vložil.

Po maličké chvilce jsme byli oba ve spodním prádle, já se tyčil nad ním a líbal jsem mu jeho roztomiloučké tělíčko.
Kocourek mi sténal do ucha a přejížděl mi svíma drobnýma ručkama po ramenou. Přelíbal jsem se mu přes hruď, na ploché bříško až na podbříšek, kde jsem se chvíli zdržel oblizováním jemňoučké kůže nad jeho slabinami.
Celou místností se nesly vzdechy mého kotátka.
Nechtěl jsem ho tak moc trápit, a tak mu zuby stáhl, i tu poslední věc, která halila jeho krásu. Spokojeně vydechl, ale pak se posadil. Nechápavým pohledem jsem ho pozoroval, když se zvedl a odkráčel ke skříni.

"Nekoukej!" Pobaveně jsem se zasmál a otočil se. Slyšel jsem jak se můj kocourek do něčeho navléká, měl jsem nutkání se otočit, ale neudělal jsem to.
"Už můžeš," řekl a já se otočil. Lehce jsem vykulil oči nad tím co jsem vyděl. Pozorně jsem si své koťátko prohlédl od hlavy až k patě. Jak jsem si všimnul, na hlavě měl posazená kočičí ouška barvy smetany, od pasu až ke kotníkům se vznášel kočičí ocásek taky barvy té nejjemnější smetany, ale neviděl jsem nikde žádné šněrování, ani nic za co by byl ocásek zachycený. S rudými tvářemi ke mě pomaličku došel, vyhoupl se nade mě. Znovu jsem se vnořil do jeho rtíků a pohladil ho po zádech až ke dvěma polokoulím jeho sladkého zadečku a tam zůstal. Prsty jsem narazil na do něčeho plyšového, můj poklad zasténal. Překvapeně jsem se mu podíval přes rameno na konec ocásku končícím v jeho útrobách. Zatahal jsem za ocásek, on se prohnul v zádech a táhle zasténal.
Byl jsem vzrušený k nepříčetnosti, povalil jsem jej pod sebe, vyndal z něj ocásek, odhodil svoje spodní prádlo na druhou stranu pokoje, spojil s ním rty a má ručka se vydala na obhlídku po jeho těle. Z tajné skrýše, pod polštářem, jsem vytáhl lubrikační gel, nanesl jsem si ho na prsty a začal své zlatíčko promazávat, narazil jsem na jeho slabí bod a on zasténal. Rychle jsem ho dopromazal a vnikl do něj celou svou délkou. Bolestně zasténal a po líci mu stekla neposedná slza, kterou jsem slíbal a začal se pomalu pravidelně pohybovat.

Cítil jsem svůj vrchol, a tak jsem svou rukou zaplul mezi jeho nožky, kde jsem se chopil toho vzrušeného orgánu tyčícího se do výše.
Po chvíli mého zvířecího přirážení se můj drobeček prohnul v orgasmu a stáhnul všechny svaly s těle, čímž mě přivedl k vrcholu, se zasténání jeho jména jsem se do něj udělal. Svalil jsem se vedle něj a vydýchával se.

"Jdu do vany, jdeš se mnou?" zeptal se svůdně, odložil ouška na stůl a šel do koupelny.
Já celou dobu hipnotizoval jeho zadeček, ale on se vzdaloval, já se chtěl ještě dívat! Zvedl jsem se a následoval svého miláčka stále pozorujíc jeho prdelku.
"Ty chlípníku proč se mi díváš na zadek?" otočil se na mě a já byl nucen se mu podívat do očí.
"Protože se na tu tvou dokonalou prdelku se nejde nedívat, rajcuje mě to," zavrněl jsem.
"Jo tak já tě rajcuju, jo?" řekl si spíš pro sebe a šel znovu směr koupelna a já ho samozřějmě následoval. V koupelně jsem si svého miláčka přitáhl do náruče.
"Miluju tě ty můj malý Uke," zašeptal jsem a hlavu mu zabořil do jeho blonďatých vlásů.
"Já tebe taky, ty můj velký Seme."

Teď už vím, že když se mi stane nehoda, nebo mi nebude dobře, vždycky budu mít mého kocourka, to on mi se vším pomůže...


KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sami-chan Sami-chan | 20. ledna 2017 v 16:21 | Reagovat

jeej :3 strašně se těším na nový díl pokeud teda bude :D

2 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 20. ledna 2017 v 18:32 | Reagovat

[1]:: Musím tě zklamat, ale byla to jednorázovka. Další díl nebude :-D
Poznáš pár? :3

3 Sakurako-neko Sakurako-neko | 23. ledna 2017 v 7:58 | Reagovat

Promiň ze uz jsme to pak nedodelali ale byla jsem v hroznym skluzu :-( :D  :D
Kazopadne super povídka, dost perverzní ale tak :-D  :-D  komu to vadi,ze?
Btw. Dalo se to třeba i víc rozepsat a udělat z toho kapitolovku ;-)

4 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 9:07 | Reagovat

[3]:: původně to nemělo být ani trochu perverzní, ale co stalo se :D

Já vím, že se z toho dala udělat kapitolovka, ale já chtěla jednorázovku :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama