Amanda se vrací!

Bráško? Pomoc! 3.kapitola

9. února 2017 v 18:31 | Amanda Uchiha |  Bráško? Pomoc!
Ahoj kulíšci konečně jsem se dokopala k napsání, alespoň něčeho a jak jsem si všimla tak tato povídka tu dlouho nebyla, tak je tady :D, doufám že si tento mírně uklidňující díl užijete a menší otázečku...Měli by jste zájem si přečíst moje mluvní cvičení do školy (až ho teda budu mít napsaný XD) napište do komentářů.



Ráno jsem měla záda v jednom ohni, vpajdala jsem se do koupelny a spáchala raní hygienu. Odkulhala jsem se do kuchyně, kde stál otec zase v mé růžové zástěře a dělal nám snídani. Když ucítil mou společnost, otočil se a loudavím krokem se ke mě přiblížil, dal mi pusu na čelo, zase jsem sebou cukla. A kdo taky ne?!

"Jak jsi se vyspala?" Úžasně ty imbecile hoří mi záda a nejspíš se mi tam dostala infekce!
"Celkem fajn," odpověděla jsem s kyselím podtónem.
Otec mi přihrál jídlo, já se najedla, zapla si notebook, načetla FB a napsala Satsukimu, byl Online:

Yuta-chan: Satsuki kdy mám dojít?
Satsuki-kun: Tak za dvě hodinky... a nechceš u mě přespat?
Yuta-chan: Zeptám se Otce

Odběhla jsem z pokoje do otcovi pracovny. Zaklepala jsem a po vyzvání otevřela dveře.
"Otče, mohla bych dnes přespat u Satsukiho-kun?" Otec zvedl pohled od papíru, co zrovna pročítal.
"Když spolu nebudete dělat prasárny, tak klidně," zasmál se.
Si myslí že po tom týrání budu schopná normálně fungovat? To je roztomilí.
"Ne nebudem dělat prasárny neboj," protočila jsem očima.
"V tom případě...klidně. Kdy budeš doma?" Zamyslela jsme se.
"Hm... po obědě??"
"Dobře."
"dík," šla jsem Satsukimu-kun, říct o úspěchu.

Yuta-chan: JOP můžu u vás přespat, ale pod podmínkou že nebudem dělat prasečinky :P
Satsuki-kun: to je bezva mám ti jít na proti?

Ne nechci, aby jsi vyděl v čem žiju.
Nemůže sem jít...ne teď.

Yuta-chan: Ne sejdem se v našem parku
Satsuki-chan: Dobrě, budu se těšit ;)

Zaklapla jsem notebook a vydala se nachstat si věci na spaní. Za dvě hodinky jsem stála v parku nedaleko mého domu u mé a Satsukiho oblíbené lavičky. Satsuki doběhl minutku po mě, okamžitě mi skočil kolem krku.
Odstrčila jsem ho od sebe. Ano pořád se bojím lidského doteku, ale zvykám si.
"Promiň neuvědomil jsem si to," řekl omluvně.
Rozešli jsme se k Satsukiho domu, a po cestě jsme si dělali srandu z mého otce.

Když jsme dorazili k Satsukimu domů, otevřel dveře.
"Mami jsem doma a je tu Yuta-chan," zařval Satsuki.
Nejspíš z kuchyně vykoukla Satsukiho mamka- vysoká, štíhlá, černovláska, s temně modrýma očima.
"Yuta Amaidesu, že? Tsuki-chan mi o tobě vyprávěl." V tu chvíly nastalo trapné ticho.
"Em no mi půjdem ke mě do pokoje."
Vydupali jsme schody, před námi se objevili dveře, hned několik dveří- jedny
Satsuki otevřel .
"Vítej v mém království!" rozpřáhl ruce. Pobaveně jsem se zasmála a posadila se na jeho postel. Musím uznat, že má pěkný pokoj- prostorný a na kluka i uklizený.
"Podíváme se na nějaký film?" zeptá se. Zamyslím se,na moc filmů jsem se nedívala, ale mohlo by to být uklidňující, přikývnu.
Satsuki, sejde dolů, nachystat občerstvení a tak jsem se mu zatím pohodlně zahnízdila v posteli, nechávaje své pochmurné myšlenky volně plout...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama