Amanda se vrací!

Změnil jsi se... 1/3

2. února 2017 v 17:12 | Amanda Uchiha |  Jednorázovky
Konečně jsem napsala povídku pro Sami-chan :3 má dvě části první díl je z pohledu Kuroka a druhá z pohledu Akashiho, doufám, že se ti bude líbit :3




Je to tady, zápas proti Rakuzanu, proti kapitánu Rakuzanu, bývalému kapitánu Teiko, Seijuro Akashimu, proti chlapci kterého miluju...

Jmenuji se Kuroko Tetuya, jsem v Seirinu a jak už jsem řekl jsem zamilovaný do Seijuro Akashiho. Nejsem ten typ, který by se se svími city někomu svěřoval a už vůbec nemám v plánu to říkat Akashimu-kun. Od Teiko se změnil...a ne zrovna v tom dobrém smyslu, stalo se z něj monstrum, ze všech z týmu se stala monstra. Podle ostatních jsme byly nejlepší tým, ale pravdou je, že se náš tým rozpadl...rozpadl se hned po tom, co se Akashi-kun změnil, změnil všechny...všichni začali toužit pouze po víhře a naše týmová hra i přátelství šlo do kytiček.
Měl jsem je rád...všechny a proto nemůžu jen tak přejít to co se z nich stalo, nechci to přecházet!Chci je zpět! Ale nejvíc Akashiho-kun...

Postavili jsme se na hřiště. Chvíli jsme měli navrch mi, ale Rakuzan to ihned dorovnal.
Byl skoro konec zápasu, Prohrávali jsme o víc jak deset bodů, už nezbívalo moc času. No tak Kagami-kun! nepolevuj!
Byl poslední poločas, Riko si nás zavolala k lavičce a začala nás povzbuzovat. Kagami-kun vypadal dost vyčerpaně a zároveň plný energie. Celkem ho obdivuju je to nenažranej naspídovanej křeček, ale stejně je to moje světlo, někdy celkem blbý světlo, ale nikdo není génius. zpět ke hře...

Kagami-kun byl chvíli hry mimo, ale pak jako by se v něm něco probudilo. Otevřel oči, které měl doteď zavřené, od očí mu začaly létat rudé blesky, Kagami-kun se dostal do Zonu! znovu! Užasle jsem ho pozoroval.
Poslední koš, ozval se zvuk ohlašující konec zápasu, my...vyhráli? My vyhráli!
Kagami se ke mě rozeběhl a zmáčkl mě ve svém tygřím obětí, pak se k nám přiřítil i zbytek týmu, po tom co jsme se poobjímali a poděkovali za hru, jsem se otočil na Akashiho-kuna. Nepřítomě zíral před sebe, na hlavě měl ručník, psychopaticky se usmýval a tekly mu slzy. Zachytil můj pohled. Neco zašeptal, mám pocit že to bylo Promiň, za co se omlouvá? Pak se zvedl a odkráčel pryč z hřiště, dokonce pryč z tělocvičny. Musím za ním! Podíval jsem se na Kagamiho-kuna.
"Kagami-kun..." On mě umlčel.
"Chápu, běž za ním," usmál se povzbudivě.
Na nic jsem nečekal a vyběhl ven.
Rozhlížel jsem se jestli ho někde neuvidím. Bingo! seděl před lavičkou na venkovním basketbalovém hřišti. Doběhl jsem k němu a posadil se za něj, on si lehl nahoru na lavičku a hlavu si položil do mého klína. Začal jsem ho vískat ve vlasech, začal spokojeně vrnět a objal mě okolo pasu, to mě trochu vykolejilo, jemně mi zrudly tváře, ale neodtahoval jsem se.

"Promiň," zašeptal, zabořil mi hlavu do břicha.
"Akashi-kun, za co se omlouváš?" zeptal jsem se mírně nechápavě.
"Omlouvám se, že jsem ti tak zhnusil basket," zafňukal mi do břicha. Pohladil jsem ho po hlavě, on ke mě zvedl svá smutná očka, ty oči do kterých jsem se zamiloval, do těch obou se stejnou barvou, pravý Akashi se vrátit! jemně jsem se na něj usmál a pohladil ho po hlavě.
"Odpusť mi prosím," zašeptal.
"Ale já ti přece už odpustil. No tak Akashi-kun, usměj se." Akashi-kun se mírně pousmál.
"Akashi-kun, tohle k tobě vůbec nesedí," řekl jsem mírně zamýšleně.
Akashi-kun si povzdechl." Nechci se k tobě chovat jako k ostatním."To mě zarazilo.
"Jak to myslíš Akashi-kun?" zeptal jsem se.
"Já, no jak to říct...Chovám k tobě hlubší city než ke komukoli v našem okolí...Já, asi tě miluju," řekl a lehce vyděšeně se mi koukal do očí.
Mě jeho slova trochu vykolejila.
"Akashi-kun, já tě taky miluju, už když jsem nastoupil na Teiko a viděl tě, zamiloval jsem se do tebe," usmál jsem se na něj šťastně.
Akashi-kun se posadil, opatrně mě chytil za bradu, přitáhl si mě blíž a měkce mě políbil. Mírně jsem sebou cukl, když se naše rty dotkly, jako by mnou projela slabá vlnka elektřiny, ale nebylo to nepříjemné, spíš naopak, bylo to až moc příjemné a já se toho opojného pocitu nemohl nabažit. Vpletl jsem Akashimu-kun ruku do vlasů a tím si ho u sebe přidržel, kdyby se mi snad pokusil utéct, o čemž jsem silně pochyboval.

Znovu se vpil do mých rtů, ale už nevidržel jen tak nic nedělat, a tak zapojil i ruce, které se vydali na průzkum mého těla. Slastně jsem mu mručel do rtů a snažil se též nějak zapojit.
Po snad nekonečné době jsme se, kvůli nedostatku kyslíku, přestali líbat.
"Nepůjdeme ke mě ?" zeptal se svůdným hlasem, až mi po zádech přeběhl mráz. Jako v tranzu jsem prikývl a čekal na limuzínu, pro kterou si Akashi-kun nechal poslat. Když limuzína dorazila, spořádaně jsme se usadili a vyčkali do příjezdu k Akashimu-kun domů.

Po přjezdu k Akashimu-kun domů, mi podržel dveře, a s tím, že dámi mají přednost mě pustil prvního.
Oslovení mé osoby dámou, mě zneklidnilo. Tušil jsem, ne já věděl, že kdyby mezi námi k něčemu došlo, byl bych ten dole a popravdě, měl jsem strach.
Ta pusa na hřišti? Byla má první v životě! a teď co teď bych se jen tak měl vyspat s Akashim-kun? to je absurdní to nezvládnu!
Akashi-kun nejspíš vycítil na co myslím. "Kuroko ty se mě bojíš?" Přikývl jsem s červenými lícemi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sami-chan Sami-chan | 2. února 2017 v 18:14 | Reagovat

Jeeeej kawaiii dalšíí dílek

2 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 2. února 2017 v 18:16 | Reagovat

[1]:: Fajn, že se líbí :3
Btw nevím jestli jsem dostatečně vystihla tvého miláčka Akashiho, tak mi když tak dej vědět, co do příště zlepšit

3 samantanamikaze-blog samantanamikaze-blog | 2. února 2017 v 18:21 | Reagovat

Nevistihla ale dobre to bylo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama