Bráško? Pomoc! 4.kapitola

14. ledna 2018 v 10:39 | Amanda Uchiha |  Bráško? Pomoc!
Ahoj kulíšci!
Našla jsem se volno v učení a poslušně hlásím nový díl ^^
Snad se bude líbit.komentáře potěší!






Přemýšlela jsem nad svým životem. Nad odchodem brášky. Proč vlastně odešel?
Podobné myšlenky se mi honily hlavou, dokud Satsukiho černá hlava nenarušila průběh mích myšlenek.
Dívali jsme se na Godzilu. Když film skončil Satsuki si vlezl na matraci na zem a mě nechal v jeho posteli. Neodporovala jsem a zachumlala jsem se do peřin, za chvíli jsem usnula.
Když jsem dorazila druhý den domů, otec nebyl doma a tak jsem se vydala do pokoje, hodila si věci do rohu a sedla si doprostřed místnosti na zem. Zavřela jsem oči a zkoušela meditovat.
Opravdu jen zkoušela, protože jakmile jsem zavřela oči, někdo zazvonil.
Šla jsem otevřít. Odemkla jsem a nemohla jsem uvěřit svým očím, ve dveřích stál vysoký bělovlasý kluk s fialovýma očima, na tváři mu hrál jemný úsměv...Haru Amaidesu...Můj bráška.
Se slzami v očích jsem mu skočila okolo krku.

Zaslechla jsem těžké kroky, které se zastavily.
"Co ty tu děláš?!" zavrčel ode dveří otec vztekle. Bráška mě strčil za sebe a s odhodláním hleděl otci do očí.
"Přišel jsem si pro sestřičku!" Otec se zasmál. Strhla se bitka. Haru ho poslal do bezvědomí jednou dobře mířenou ranou do hlavy. Já jsem si rychle skočila narvat těch pár věcí které vlastním, do kufru. Nezapomněla jsem ani na svého plyšáčka. Je to králíček. Dostala jsem ho k pátým narozeninám od brášky. Měla jsem sbalený prakticky celý pokoj, samozřejmě kromě nábytku. Do menšího batůžku jsem si vzala mou elektroniku. Notebook, nabíječky všechny kabely od něj a mobilu. Seběhla jsem za Haruem. Popadla jsem svoje klíče a vyšli jsme ven. Byla jsem neskutečně šťastná! Konečně se na mě usmálo štěstí. Ale teď mě tak napadá… co moje matka?! Prudce jsem zastavila uprostřed chodníku.
"Sestřičko, děje se něco?"
"Ale co mamka? Nemůžeme jí tam nechat s NÍM." On se jen tajemně ušklíbl.
"O matku se bát nemusíš. Pro tu jsem byl už včera večer," mrkl na mě. Zamrkal jsem.
"A-aha.." sklopila jsem pohled a zase jsem se rozešla. Došli jsme k bráškovu autu. Dal mi věci do kufru a já si sedla na místo spolujezdce. Rozjeli jsme se někam pryč. Mou hlavou se promítali krásné vize nové budoucností. Usmívala jsem se. Bylo to tak strašně super, až to bylo neuvěřitelné. Zastavili jsme někde na druhé straně města. Vystoupili jsme a já si musela sbírat bradu ze země. Před námi stál poměrně dost velký rodinný domek s obrovskou zahradou. Vzala jsem si věci z kufru a Haru mě vedl do svého domu. Pomohl mi kufry vynést do prvního patra, kde jsem údajně měla mít pokoj. Otevřel bílé dveře. Vytřeštila jsem oči. Pokoj byl krásný. Celý světle fialový a na stěně vlevo byla přes celou dlouhou stěnu krásná malba galaxie. V levém rohu dál ode dveří byla bílá postel, též byli některé části konstrukce pomalovány galaktickými motivy. Fialové peřiny na posteli též krásně ladili, nad ní byla strategicky umístěná polička. Samozřejmě nesměl chybět noční stolek s lampičkou a zásuvkou hned vedle postele. Pak tu byla jedna větší skříň krásně bílá, která byla umístěna naproti dveřím. Vpravo, zhruba v polovině stěny byl psací stůl, jak jinak než bílý. Napravo od něj stála menší zatím prázdná knihovnička. No a úplně nejzazším rohu se na mě už z dálky smála bílá pohovka s fialovými polštářky.
Připadala jsem si jako v ráji. Haru mě nechal si vybalit. Skříň na věci byla poloprázdná, ale snad to nevadí...


Co říkáte novému obrázku?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama